Přesně před rokem se naší Citě narodilo osm krásných zdravých vlkošedých kuliček, ze kterých vyrostli během jednoho roku zdatní zástupci Československých vlčáků. My jsme měli to štěstí sledovat během jednoho roku tento překotný vývoj u Akiry, kterou jsme si z vrhu „A“ nechali.
Ještě v době, kdy Akira vyrůstala s ostatními sourozenci, bylo vidět, že bude poněkud „živější“. Stala se držitelkou několika titulů „První v …“. První překonala stěny „porodnice“, první se odvážila na vycházku mimo „psí“ pokoj, první jedla maso, byla iniciátorkou nebo se aspoň zapojila do každé sourozenecké rvačky …
I přes její velice živou a hravou povahu, bylo od prvních týdnů jasné, že zdědila po Citě to nejdůležitější – neutuchající lásku k lidem, kterou je schopna dokazovat a projevovat 24 hodin denně. Bohužel, někdy svým svérázným – vlčím – způsobem. Všichni jsem si museli zvyknout na drobné škrábance a modřiny, které nám všem při hrách rozdává. I Cita musí dát Akiře někdy jasně najevo, že ona chce mít také občas svůj klid 🙂
Akira rostla a rostla, měla 5 kilo, 10, 20, 30 kilo a postupně se z ní stala, poněkud rozpustilá, psí slečna. Vlčí vítání jí zůstalo, ale už jej umí potlačovat, zcela se u ní rozvinula hodná a mírná povaha, která nám umožňuje brát jí mezi děti a cizí lidi, na různá místa a do rozličných prostředí (v pěti měsících s námi byla na dovolené u moře v Polsku). Se svojí maminkou se stala velkou kamarádkou a veškerý svůj čas tráví spolu, hrají si, pošťuchují se, rvou se, ale umí spolu odpočívat, pomáhat si a projevovat si svojí vzájemnou lásku.
Milá Akiro, milí synové a dcery naší City, přejeme Vám k Vašim dnešním narozeninám mnoho zdraví, ale také mnoho štěstí a lásky, které Vy umíte rozdávat plnými hrstmi 🙂